Pomlázka: BDSM po česku

Pletení pomlázek a barvení vajec má v naší zemi tak dlouhou tradici, že mnozí vlastně nevědí, proč to děláme. A možná že i některé z nás napadá, že to „šupání“ ženských už nepatří do moderní společnosti. Společnosti, která odsuzuje i fyzické tresty dětí, natož žen. A v tom je řešení problému téhle tradice. Pár ran pomlázkou není trest, je to odměna. Ne, tohle zní ještě hůř. Pár spíše symbolických švihnutí pomlázkou má ženě prospět. Má ji pomladit. Dodat ji mladost, jarní svěžest a živost. Muži chodí k těm, kterým přejí to nejlepší. Nebo k těm, ke kterým chovají nějaké vroucí city a ve své neohrabanosti je neumějí vyjádřit jinak než pomlázkou. Ono tohle namlouvání kdysi mohlo být oboustranné. Věděli jste, že červeně nabarvená vajíčka symbolizují dělohu? Já také do nedávna ne. Už si červené vajíčko na svačinu nikdy neoloupu.

Každopádně pomlázky, vajíčka, nějaký ten panáček a koleda k českým Velikonocům prostě patří. Neukazuje to, že bychom byli národ šovinistů, naopak že ctíme ženy a staré tradice, které chápeme víc do hloubky. Jako oslavu žen, ne jejich dehonestaci. Jistě, najdou se i tací, kteří si výprask pomlázkou užívají. Nejspíš na obou stranách. Jak jsme v tomhle pokrokoví! Dávno předtím, než vyšlo Padesát odstínů šedi, měl náš národ své BDSM po česku.

Autor: Marie Gromovová